První roky v Bostonu

Bob Cousy vstoupil do draftu roku 1950, rok po tom, co Boston Celtics měli v NBA mizernou bilanci 22-46 a získali tak první draft pick. Předpokládalo se, že si Boston vybere tamní hvězdu Cousyho. Nicméně, trenér Red Auerbach však vsadil na centra Chalieho Sharea. "Chci vyhrávat, ne angažovat samé venkovany," vyjádřil se ke svému rozhodnutí Auerbach. Místní noviny začaly bostonského trenéra kritizovat, ale Auerbach nebyl jediný trenér NBA, který byl vůči Cousyho skeptický. Jeden z nich napsal do své zprávy: "Až začne dělat v lize ty svoje šílenosti, nacpou mu balón do krku!"

Výsledkem bylo, že po Cousym sáhli Tri-Cities Blackhawks, ale ten nebyl ze svého nového zaměstnavatele vůbec nadšený. Cousy ve Worcesteru založil autoškolu a odmítal se do jihovýchodní Ameriky stěhovat. Jako kompenzaci, že se své autoškoly vzdá, požadoval po majiteli Blackhawks 10000 dollarů. Ten mu nabídl pouze 6000, a tak Cousy nereagoval. Po dlouhých tahanicích s jinými kluby (hlavně Chicago Stags, kterým angažování Cousyho zatrhal až ligový komisař), Cousyho nakonec spadl do náruče bostonskému manažerovi, Walteru Brownovi, který o něj zpočátku neměl ale vůbec zájem.

Netrvalo dlouho, a jak Auerbach, tak Brown, začali litovat, že Bobymu nevěřili. S průměry 15,6 bodů, 6,9 doskoků a 4,9 asistencí, se Causy dostal do All-NBA týmu (poprvé z celkových 13 účastí) a společně s dalším budoucím členem síně slávy, Edem Macauleyem a Bonesem McKinneyem, dovedl Boston k bilanci 39 výher a 30 porážek. V play off se však nedokázali prodrat přes překážku, jménem New York Knicks. V následujícím roce Celtics vydraftovali dalšího budoucího člena síně slávy, guarda Billa Shermana. Cousy se s průměry 21,7 bodů, 6,4 doskoků a 6,7 asistencí, dostal poprvé do All-NBA prvního týmu, avšak v playoff mu vystavili stopku znovu Knicks.

O rok později, Cousy zaznamenal značný pokrok, když měl sezónní průměr asistencí 7,7 a získal tak první z po sobě jdoucích osmi titulů za nejvíce asistencí v sezóně. Těchto čísel dosáhl i přesto, že NBA ještě nezavedla časový limit 24 vteřin a hra tak byla velice statická. Celtics, těžící z Auerbachové taktiky založené na protiútocích, vyhráli 46 zápasů a v play off porazili Syracuse Nationals, 2-0 na zápasy. Právě druhý zápas těchto dvou celků byl ukončen až po čtyřech prodlouženích, při skóre 111:105. Cousy, i přes zraněnou nohu, odehrál 66 minut, během kterých zaznamenal 50 bodů, když proměnil 30 z 32 trestných hodů, což je dodnes platný rekord. Po třetí v řadě však Boston v play off vypadl s NY Knicks.

V dalších 3 letech, se z Cousyho stal jeden z nejlepších rozehrávačů. Třikrát vedl ligu v asistencích, třikrát byl zvolen do All-NBA prvního týmu, zúčastnil se All-Star zápasů a byl zvolen MVP All-Star Game v roce 1954. Svým atraktivním, někdy až streetbalovým stylem hry, plným "no-look" přihrávek, přihrávek za zády či přes celé hřiště, uchvacoval davy lidí, hlavně v domácí Boston Garden. V této době získal svou nejslavnější přezdívku, "Houdini of the Hardwood", podle slavného kouzelníka, Harryho Houdiniho. Tímto vším konečně vyhrál i nad trenérem Auerbachem, který tak uznal, že Robert již nadále není ten nezodpovědný hráč, za kterého ho považoval.

K Celtics se přidali dva talentovaní forwardi, budoucí člen síně slávy, Frank Ramsey, a obranný specialista Jim Loscutoff, který se stal neoficiálním Cousyho bodyuardem. I přesto se však Bostonu nepodařilo v play off prorazit, když v letech 1954-1956 třikrát po sobě ztroskotali na týmu Syracuse Nationals. "Býváme na konci unaveni a nemůžeme se dostat k míči," pronesl zklamaný Cousy. Kouč Auerbach, tak potřeboval defenzivního centra, který dokáže doskočit a třeba i založit protiútok.