Raná léta

Pohybový talent měl Erving zřejmě v rodině. Jeho bratr byl výborným hráčem amerického fotbalu. Svou přezdívku „Dr. J“ získal Erving už na střední škole. Po ukončení střední školy v roce 1968 se zapsal na University of Massachusetts. V prvním ročníku na univerzitě odehrál pouze 15 utkání, ale jeho výkon byl už tehdy pozoruhodný – 18,2 bodů na zápas a 14,3 doskoků. S postupem času se zlepšoval a ve třetím ročníku byl jedním z šesti hráčů historie NCAA, kteří měli více než po 20 bodech a doskocích na zápas. Erving si uvědomoval svůj talent, proto ve třetím ročníku (1971) předčasně ukončil studium, aby se mohl věnovat basketbalu. Není divu, že o něj byl velký zájem s průměry 26,3 bodů na zápas, 20,2 doskoky a úspěšností 48,7%.

Začátky v ABA

Pravidla NBA tou dobou nepovolovala start hráčů s nedokončeným vysokoškolským vzděláním, proto se Ervingův směr ubíral do konkurenční American Basketball Association. Zpočátku měl i zde problémy právě kvůli nedokončené vysoké škole (byl odmítnut New Yorkem), ale 6. dubna 1971 přece jen dostal nabídku. Konkrétně od tým Virginia Squires.

Virginia Squires (1971 – 1973)

Erving podepsal s Virginia Squires smlouvu, aniž by ho kdokoliv z vedení týmu viděl při hře. Těžko říct, zdali měla Virginie štěstí nebo prostě jen „dobrý čuch“ na hráče, Erving totiž na sebe krátce po svém příchodu do ABA strhl pozornost celé soutěže. Jako nováček měl průměr 27,3 bodů na zápas. Když se tedy v roce 1972 stal vyhovujícím pro NBA, byl draftován Milwaukee jako 12. v prvním kole. Místo s Jeleny však Erving podepsal kontrakt na sezonu 1972-1973 s Atlantou Hawks. Tímto krokem se Eving ocitl uvnitř právního trojúhelníku, v němž se o něj přetahovala Virginie, Milwaukee a Atlanta. S Atlantou se zúčastnil pouze několika tréninkových kempů a odehrál 3 exhibiční zápasy, než se právní spory vyřešily. Erving byl nakonec donucen vrátit se do ABA, takže oba týmy z NBA přišly zkrátka. Milwaukee se nedočkala svého draftovaného hráče a Atlanta musela uhradit pokutu 25 tisíc dolarů za jeho kontrakt, ačkoliv na něj mělo práva Milwaukee.

Právní tahanice však Ervinga evidentně nijak neotrávily, v následující sezoně 1972-1973 si držel průměr 31,9 bodů na zápas. Virginia Squires neměla nijak velké množství finančních prostředků (stejně jako mnoho ostatních týmů v ABA). Proto byl v létě roku 1973 Erving prodán do New York Nets. Takto se Erving s odstupem času vyjádřil o svém začátku v dresu Squires: „Dostat se mezi profesionály bylo mým dávným snem, a ten se teď naplňoval. Před prvním zápasem jsem byl velmi nervózní. Na univerzitě jsem byl dobrý v doskakování a také jsem dával koše, ale co na mne čeká mezi profesionály, jsem neměl tušení. Soustředil jsem se na doskakování, ale hra mě brzy plně pohltila a já skončil zápas s 21 body a 22 doskoky. Tím jsem si potvrdil, že sem patřím a že jsem rozhodl správně ukončit studia předčasně.“

New York Nets (1973 – 1976)

Tým New York Nets se kvůli Ervingovi pěkně finančně prohnul, úspěchy na sebe ale nenechaly dlouho čekat. Hned první sezonu za New York oslavil Erving mistrovským titulem (finále proti Utah Stars). Jeho styl hry přinesl samotné ABA více pozornosti novinářů a měl značný podíl i na zvýšení popularity soutěže. Ve vůbec poslední sezoně ABA před jejím sloučením s NBA v roce 1976 dovedl Erving New York opět k titulu. Tentokrát se ve finále utkal s Denverem Nuggets. Na konci sezony měl Erving průměr 34,7 bodů na zápas.

Jeho celková kariéra v ABA tedy zahrnuje 2 tituly, 3x trofej nejlepšího střelce a 3x trofej MVP.