Houston Rockets

Ihned po příchodu do ligy se Olajuwon ukázal jako vynikající hráč a Houston zaznamenal oproti poslední sezóně zlepšení o celých 19 výher. Spojen s Ralphem Sampsonem, vítězem ceny pro Nováčka roku, vytvořili společně originální "Twin Towers" (Věže Dvojčata - přezdívka pro dva kvalitní podkošové hráče v jednom týmu).

V nováčkovské sezóně měl průměry 20,6 bodů, 11,9 doskoků a 2,7 bloků na zápas, tedy opravdu na zelenáče impozantní čísla, avšak Michael Jordan se odborníkům líbil ještě více a právě on si odnesl cenu pro nejlepšího mladíka.

Už v následujícím ročníku se Houston probojoval hluboko do play off, kde nejprve ve finále Západní konference vyřadil, tehdy úřadující šampióny, Los Angeles Lakers v poměru 4-1 na zápasy, než podlehl Bostonu Celtics ve finále NBA (2-4). Velmi dobrá zkušenost na úvod kariéry, hlavně ve finále proti skvělému týmu, kde tehdy působil například Larry Bird nebo současný kouč Rockets, Kevin McHale.

V ročníku 1987/88 došlo v Rockets k podstatným změnám, když byl do týmu Golden State Warriors vyměněn Ralph Sampson a jako nový trenér přišel Don Chaney. V prvním ročníku, kdy byl Olajuwon jednoznačným lídrem týmu, byl také nejlépe doskakujícím hráčem celé soutěže. V prvním kole play off se pak prezentoval hvězdnými statistikami 37,5 bodů a 16,8 doskoků na zápas, avšak i nad jeho síly byli nakonec dallaští Mavericks.

Následující rok byl pro Houston velkým zklamáním, jelikož tým měl bilanci pouze 41-41 a byl vyřazen opět v prvním kole play off, tentokrát po prohrách s Los Angeles Lakers. Olajuwon znovu získal korunu pro nejlépe doskakujícího hráče se 14 doskoky na zápas a společně s bloky (4,6!) se stal společně s Billem Waltonem (otcem Lukea Waltona) a Kareemem Abdul-Jabbarem jedním ze tří hráčů, kteří vedli ligu v doskocích i blocích.

O rok později se hra Houstonu zlepšila a s Trenérem roku, Donem Chaneym, dosáhli bilance 52-30. Olajuwon utrpěl během sezóny zranění, kvůli kterému následně nezískal další triumf pro nejlépe doskakujícího hráče, jelikož neodehrál dostatečný počet zápasů. I přes zlepšení ovšem zase Houston v play off neuspěl a byl opět vyřazen týmem Lakers.

Ročník 1991/92 byl prozatím nejhorším v jeho kariéře. Tým paběrkoval s bilancí 41-41 a nakonec se ani neprobojoval do play off, bylo to obrovské zklamání. Následně požádal Olajuwon o výměnu do jiného týmu. Měl k tomu prý dva důvody. První byl finanční, jelikož nevydělával tolik, jako ostatní hvězdy ligy a druhý byl nedůvěra ve vedení týmu. Hakeem kritizoval postup týmu, který měl kolem něj přivést dostatek talentu a označoval jeho snažení za takové, že se raději, na úkor výsledků, dívá především na peníze. Incidentu nepomohlo ani obvinění ze strany vedení, že v průběhy sezóny údajně Olajuwon simuloval zranění, a to prý kvůli rozepři s týmem ohledně jeho smlouvy. Byly to těžké časy.

S nadcházející sezónou 1992/93 prý bylo téměř jisté, že Olajuwon v Rockets nezůstane, ale nakonec bylo všechno jinak. Tým přivedl nového trenéra, Rudyho Tomjanovice, což se později ukázalo skvělým tahem! Nový kouč ihned pomohl Hakeemovi zlepšit jeho přihrávky a Olajuwon tak v sezóně zaznamenal své maximum s průměrem 3,5 asistencí na zápas. Rakety v sezóně vyhráli 55 zápasů a jeho největší hvězda skončila v hlasování o nejužitečnějšího hráče ligy (cena MVP) druhá za Charlesem Barkleym. V play off Houston vypadl již ve druhém kole se Seattlem SuperSonics, ovšem již následující léta ukázala opravdovou sílu týmu, vedeného zkušeným Olajuwonem, který se dostal na vrchol NBA.

Šampiónem NBA

Houston se v ročníku 1993/94 probojoval až do finále NBA, kde nastoupil proti New York Knicks, týmu s jedním z jeho největších a odvěkých rivalů, Patrickem Ewingem. Houston vedl 2-1 na zápasy, ale prohrál následně dvakrát prohrál a ocitl se nad propastí. Pamětníci a naši starší fanoušci si jistě vzpomenou na první finálové přenosy z NBA, které tehdy vysílala ČT!. V šestém zápase se rozhodovalo poslední střelou a Olajuwon se vyznamenal zblokováním Johna Starkse, který by jinak mohl rozhodnout utkání se závěrečným klaksonem.

Rozhodující sedmý zápas! V něm měl Houston výhodu domácího prostředí, neboť měl oproti NY v základní části o jednu výhru víc. Nejlepší hráč finálové série zaznamenal 25 bodů, 10 doskoků a sedm asistencí a pomohl Houstonu získat první titul od roku 1961, kdy houstonský fotbalový tým (americký fotbal) vyhrál ligu (AFL). Skóre tohoto rozhodujícího duelu bylo 90:84. Většina fanoušků a někteří členové médií dávala v tomto utkání za vinu prohru především Starksovi (2/18 z pole), ale rozhodujícím faktorem celé série byl podkošový souboj dvojice Olajuwon vs. Ewing, kterému dominoval hráč s africkými kořeny. Po zásluze získal cenu pro MVP finále 1994 a stal se prvním hráčem historie, který tuhle cenu získal a byl narozený mimo Spojené státy.

O rok později získal tým, výměnou s Portlandem, do své rotace veterána a Hakeemova kamaráda, Clydea Drexlera. I navzdory zdravotním komplikacím se tým pod jeho vedením probojoval opět až do finále soutěže, kde ve čtyřech zápasech smetl Orlando Magic s tehdy mladým a začínajícím Shaqem. Ovšem kdyby v prvním finálovém zápase nezahodil Nick Anderson čtyři šestky v řadě, mohlo být všechno jinak, protože v posledních vteřinách poslal Kenny Smith první finále do prodloužení a v něm již hosté neponechali nic náhodě a 120:118 zvítězili. Tenkrát rozhodovali větší zkušenosti na straně Houstonu a právě tento úvodní duel v Orlandu.

Olajuwonovy nejvýraznější výkony ovšem přišly již proti San Antoniu Spurs ve finále konference (4-2), kde hrál jeho další dlouholetý rival David Robinson. Olajuwon měl v šesti zápasech neuvěřitelný průměr 35,3 bodů se 56% střelbou z pole! Po sérii sklonil populární "Admirál" Hakeemovi velkou poklonu a prohlásil, že je téměř neřešitelným problémem, jak tohoto skvělého centra zastavit.

Po finále byl Olajuwon podruhé v kariéře a po zásluze vyhlášen nejlepším hráčem.

Toronto Raptors

Série dvou titulů vzala za své o rok později, když byl Houston vyřazen ve druhém kole play off týmem Seattle SuperSonics, pozdějším šampiónem Západní konference. Po téměř dvouleté pauze se také vrátil Michael Jordan, který pak lize dominoval na další tři roky, ale ve finále se s Houstonem nikdy nesetkal.

S příchodem Charlese Barkleyho do týmu v roce 1996 vykročil Houston správným směrem, ale v play off byl opět vyřazen, tentokrát Utahem Jazz.

S tímto a v následujících letech Olajuwonovy průměry upadaly, z 26 bodů na utkání na 23 a následně až na 16,4 v ročníku 1997/98.

V nadstavbové části roku 1998 Houston vypadl v pěti zápasech opět s Utahem a Clyde Drexler tímto ukončil svojí kariéru. Hned pro příští rok (1999) ovšem Rockets získali Scottieho Pippena, šestinásobného vítěze NBA. S ním se průměry Olajuwona pozvedly, ale tým opět vypadl v prvním kole play off a nespokojené vedení následně vyměnilo Pippena do Portlandu.

Houston pak začal novou éru a do týmu přivedl mladé talentované hráče Cuttina Mobleyho a Steva Francise. Olajuwon ale následně odmítl smlouvu na 13 milionů dolarů, proto byl následně vyměněn do Toronta Raptors, kde získal tříletou smlouvu za 18 mil. V Torontu se ale Olajuwon trápil a zaznamenal statistické dno svých průměrů, když zaznamenával jen 7 bodů a 6 doskoků na utkání. Jeho hra ovšem byla ovlivněná i ztrátou motivace a zraněním zad, které ho po sezóně 2001/02 donutilo ukončit kariéru.

Krátce po ukončení kariéry se Houston rozhodl pověsit jeho číslo 34 ke stropu haly a odstranit ho z možnosti výběru mladých hráčů.