Druhý triple, druhý konec a druhý návrat

Pár dní poté, co Michael opustil baseballový tréninkový kemp na Floridě a vrátil se do Chicaga, začaly prosakovat zprávy, že tajně trénuje s Bulls a chystá návrat. Na tiskové konferenci 10. března 1995 oficiálně oznamuje svůj odchod z baseballu, ale o chystaných plánech neprozrazuje nic. Bulls však brzy potvrzují, že Jordan trénuje s týmem a Phil Jackson přizná, že Jordan o návratu uvažuje už od října. V tu chvíli se strhla opravdová bouře a zástupci všech hlavních médií doslova okupují tréninkové centrum. Jordan si však dává načas. Celé Chicago hoří netrpělivostí a u Jordanovy sochy před United Center, která byla na jeho počest odhalena v listopadu 1994, se shromažďují davy fanoušků. Nakonec v sobotu 17. března 1995 Michael prolomí své mlčení a se svým nenapodobitelným úsměvem na tiskové konferenci krátce a jednoduše oznamuje: „Jsem zpátky.“

Bezprostředně po návratu nebyl Jordan tím pravým Jordanem, jak ho lidé znali z roku 1993. Přece jen nebylo možné ze dne na den smazat tak dlouhý čas bez basketbalu, ale i tak byly některé jeho výkony té sezóny pozoruhodné, především památný zápas v Madison Square Garden v New Yorku, kde nastřílel 55 bodů. Jeho výkony měly značné výkyvy, především v nové hale United Center, která mu zpočátku nepřirostla k srdci a ve které jako by si nemohl zvyknout. Bulls, přestože po návratu Jordana šla jejich bilance nahoru, skončili ve Východní konferenci až pátí, takže pro zápasy playoff neměli výhodu domácího prostředí. V prvním kole sice vyřadili Charlotte Hornets 3:1, ale ve druhém kole nedokázali přejít přes silné Orlando v čele se Shaquillem O’Nealem a Anfernee Hardawayem. Zvláště v prvním zápase této série bylo vidět, že Jordan ještě zdaleka nemá při hře potřebný rytmus a jeho ztracené míče stály Bulls vítězství. Druhý zápas dokázali vyhrát a srovnat tak na 1:1, ale Orlando pak vyhrálo dva zápasy v United Center a nakonec vyřadilo Bulls 4:2 na zápasy.

Michael se sice vrátil do stejného týmu, ale s výjimkou Pippena ke zcela novým spoluhráčům. Chorvat Toni Kukoč, Kanaďan Bill Wennington, Australan Luc Longley, dva američtí rozehrávači, Steve Kerr a Ron Harper, a jediný mimozemšťan na soupisce – Dennis Rodman, nejlépe doskakující a nejvíce potetovaný hráč NBA. Sezónu 1995/96 odstartovali skvěle, v jednom období vyhráli 18 utkání v řadě. Všichni měli obrovskou motivaci, vždyť kromě Pippena a Jordana ještě nikdo nezískal titul, jen Rodman v Detroitu, ale i on musel dokázat, že umí víc než jen rozvracet. Bulls v této sezóně dokázali něco, co jen těžko některý tým zopakuje či dokonce překoná. Rekordní bilanci v základní části do té doby držel legendární tým Lakers z roku 1972, který dosáhl 69 vítězství. Bulls posunuli hranici na ohromujících 72 a v podobném duchu pokračovali i v playoff. V prvním kole rychle vyprovodili Miami Heat 3:0. Ani New York Knicks ve druhém kole nebyli pro Bulls vážnými soupeři a odešli poraženi 4:1. Ve finále Východní konference se pak Bulls střetli se svými přemožiteli z minulé sezóny, s Orlandem. Bez problémů je vyřadili 4:0 na zápasy. Ve finále NBA narazili na Seattle Supersonics, kteří v základní části vyhráli 64 utkání. Bulls ale byli favority, kteří do té doby v playoff měli bilanci 10:1. Supersonics se tak jako všechny týmy zaměřili na obranu Jordana a do jisté míry se jim podařilo Jordana dotlačit k trošku nižšímu procentu střelby, než bylo u něj v playoff obvyklé. Přesto v prvním zápase nastřílel 28 bodů a Bulls vyhráli 107:90. V druhém utkání se blýskl Dennis Rodman - 20 doskočených míčů, Jordan k tomu přidal 29 bodů a důležité trojky Kukoče v závěru znamenaly vedení v sérii 2:0. Třetí zápas se hrál v Seattlu a jinak bouřlivá Key Arena v tichosti sledovala skvělé představení Bulls, kteří se tak dostali do vedení 3:0 a byli už jen krůček od titulu a také od bilance 15:1 v playoff, což by byl další z fantastických rekordů. Pak ale přece jen trochu klopýtli a dovolili Seattlu snížit na 3:2, čímž se finálová série překvapivě vrátila znovu do Chicaga. Zápas se hrál 16. června na Den otců. Jordan hrál s takovým odhodláním, že Bulls ten zápas prostě nemohli prohrát. Čtvrtý titul pro Chicago Bulls byl na světě.

Jordan a Bulls měli před sebou ještě další dvě skvělé sezóny korunované titulem, ale možná právě již v tomto období lze vysledovat události, které byly později příčinou konce jejich „dynastie.“ Prvním velkým problémem byly, jak jinak, než peníze. Aby vedení udrželo tým pohromadě, muselo sáhnout velice hluboko do kapsy. První na řadě byl samozřejmě Jordan, který dlouhá léta pobíral relativně velice málo peněz v porovnání s tím, co pro Bulls znamenal a kolik peněz jim vydělal. Jordan se s Bulls dohodl na roční smlouvě za více než 30 miliónů dolarů, což bylo ohromující. Aby vedení udrželo Rodmana, muselo přidat dalších zhruba 10 miliónů dolarů, a když se k tomu přidají další nemalé platy Kukoče, Longleyho a dalších, bylo jasné, že těžko mohou uspokojit oprávněné požadavky Scottieho Pippena, který měl tu smůlu, že s Bulls uzavřel dlouhodobou smlouvu v době, kdy se jednalo o úplně jiných cifrách. Pippen byl jednáním vedení velice rozčarován a jeho neshody s ním se postupem času stále více vyhrocovaly, zvláště když se později dozvěděl, že vedení Bulls tajně jednalo o jeho výměně do jiného klubu. Dalším zásadním problémem byl vzájemný vztah mezi Philem Jacksonem, který měl u hráčů obrovský respekt, a manažerem Jerrym Krausem, který ho naopak postrádal. K dalším dvěma titulům však vedla ještě dlouhá cesta a Bulls byli teprve na jejím začátku.

Sezóna 1996/97 byla neustále provázena drobnými problémy, ať už to byly střety s vedením či Rodmanovy výstřelky, ale Bulls přesto nakonec dokázali vyhrát skvělých 69 zápasů. V prvním kole playoff měli za soupeře Washington a Jordan všem opět dokázal (pokolikáté už?), jakým je hráčem. Po dvou vyhraných domácích zápasech se Bulls ve Washingtonu dost trápili, ale Michael opět převzal otěže utkání do svých rukou a 55 body přispěl k vítězství Bulls 96:95. Další zastávkou v playoff byla Atlanta. Ani Hawks nedokázali Chicago ohrozit, přestože se Jordanovi v této sérii nedařilo tak, jak by si představoval. Vítězství posunulo Bulls již posedmé v posledních devíti letech do finále Východní konference, kde se tentokrát střetli s překvapením sezóny Miami Heat pod vedením kouče Pata Rileyho. Proti Bulls však Heat neměli šanci. „Je to nejlepší tým od dob, kdy Boston Celtics s Billem Russellem získali 11 titulů během třinácti let (1957-69),“ řekl po skončení série Pat Riley. „Myslím, že dokud bude Michael hrát, nikdo jiný titul nezíská.“

Ve finále NBA tentokrát na Bulls čekal Utah Jazz, výborný a zkušený tým, který se pod taktovkou veteránů Malonea a Stocktona konečně přiblížil k vrcholu. Karl Malone dokonce Jordana těsně porazil při hlasování o MVP sezóny a Jazz byli v oslnivé formě. Hned v prvním zápase se děly věci. Těsně před koncem byl stav nerozhodný a Karl Malone minul obě šestky. Bulls zbývalo několik málo vteřin na poslední útok a u míče byl samozřejmě Jordan. Jazz ho kupodivu nezdvojili a Michael se přes Bryona Russella uvolnil ke střele a míč zároveň se závěrečným klaksonem propadl obroučkou. Podobně Jordan dominoval i ve druhém zápase, po kterém se Bulls dostali do vedení 2:0 v sérii. Jazz se ale nevzdávali a v domácím prostředí dvakrát za sebou dokázali zvítězit. Pátý zápas měl být klíčový a také nakonec byl. Jordan ho však nakonec málem ani nehrál. První šok přišel na ranním střeleckém tréninku, když se Jordanovi spoluhráči dozvěděli, že Michael má jakousi žaludeční virózu, vysoké teploty a je mu příliš zle, než aby mohl přijít. Jordan nakonec nastoupil a nastřílel 38 bodů, včetně rozhodující trojky v poslední minutě. Bulls tak strhli vedení 3:2 v sérii na svou stranu. Po zápase museli Jordana do šatny odnést, bez pomoci by tam ani nedokázal dojít. V Chicagu pak na Bulls čekalo poslední dějství dramatu. Nebyl to vůbec lehký zápas, ale dalších 39 bodů Jordana a jeho přihrávka na rozhodující koš Steva Kerra dokonaly dílo.

Sezóna 1997/98 začala pro Bulls netradičně, účastí na turnaji McDonald’s Open v Paříži. kde stejně jako zatím všechny týmy NBA zůstali neporaženi. Nehráli však nijak oslnivě, jednak proto, že byli teprve v přípravě na sezónu, a také jim chyběl Scottie Pippen, který musel po vleklých potížích na operaci chodidla. Bulls proto nezačali nijak dobře ani sezónu v NBA, ale postupem času se Kukočovi podařilo Pippena úspěšně nahradit a forma týmu šla nahoru. Po Pippenově návratu pak Bulls postupně začínali být opět sami sebou a i když nedosáhli tak oslnivé bilance v základní části jako v předchozích dvou letech, do playoff nastupovali v plné síle. V prvním kole playoff Bulls smetli New Jersey Nets 3:0 a Jordan opět dominoval s průměrem 36,3 bodů na zápas. Ani Charlotte Hornets ve druhém kole pro Bulls neznamenají větší překážku a odcházejí poraženi 4:1. Ve finále konference však čeká Bulls překážka až nečekaně velká – Indiana Pacers.

Pacers jako kdyby v této sezóně pod novým koučem, kterým v té době byl Larry Bird, ožili. Tým, který v podstatě ve stejném složení rok předtím nedosáhl ani na playoff, se v sezóně 1997/98 dostal až do finále konference a tam zle potrápili Chicago Bulls. Doma ani jednou neprohráli a donutili Bulls k sedmi zápasové sérii. Vítězství 4:3 nakonec přece jen patřilo Bulls, ale stálo je mnoho sil. Poslední překážkou na cestě k titulu byl opět tým Utahu. Tentokrát byla výhoda domácího prostředí na straně Utahu, který v základní části Bulls těsně předstihl. První dva zápasy se tedy hrály v Utahu a hned v prvním Jazz zvítězili, když se na Bulls projevila únava z náročné série proti Pacers. V druhém zápase však Bulls Utahu porážku vrátili a když ji dvakrát potvrdili i v Chicagu (3:1), zdálo se být rozhodnuto. Celé Chicago se těšilo na mohutné oslavy, protože pátý zápas se hrál v United Center a nikdo nepochyboval o šestém titulu. Jazz však byli proti. Karl Malone, který se trápil v podstatě celou sérii, konečně dokázal překonat obranu Dennise Rodmana a po famózním výkonu dovedl Jazz k překvapivému vítězství. Série se tedy vrací do Delta Center v Utahu a akcie Jazz nečekaně stoupají. Chybí jim však jediná věc, kterou je třeba k titulu – nemají Michaela Jordana. Ve vyrovnaném zápase, kdy se Bulls trápí a při Pippenových bolavých zádech leží celá tíha útoku na Jordanovi, se rozhoduje až v poslední minutě. Za vyrovnaného stavu střílí John Stockton trojku 40 vteřin před koncem a Jazz jsou na koni. Po oddechovém čase však Jordan okamžitě útočí a po nájezdu snižuje na rozdíl jediného bodu. Míč má v držení Utah a může ho držet až téměř do konce. Jordan ale 11 vteřin před koncem vypichuje Malonovi míč a basketbaloví fanoušci celého světa jsou na nohou. Jordan je nezklame, oklame Bryona Russella a 5,2 vteřin před koncem střílí rozhodující koš.

Jelikož Michael několikrát otevřeně přiznal, že pod jiným trenérem než Philem Jacksonem hrát nechce, bylo jasné, že když Bulls v létě 1998 angažovali Tima Floyda, nastanou v jeho kariéře další změny. A tak tedy již podruhé Michael Jordan sedí v obleku a kravatě před zraky novinářů a reportérů z celé Ameriky a oznamuje svůj odchod z basketbalu. Je 13. ledna 1999 a Jordan oznamuje: „Teď je ten pravý čas k odchodu.“

Michael Jordan, se 19. ledna 2000 do NBA vrátil, už ne však jako hráč, ale nyní jako spolumajitel a prezident basketbalových operací v týmu Washington Wizards. Jordan měl u Wizards hodně zodpovědností a také měl poslední slovo v perzonálních záležitostech. Navzdory rozhodnutí z ledna 1999, kdy byl přesvědčený, že už žádný zápas v NBA neodehraje, udělal překvapivý obrat a chystal další návrat, tentokrát u svého nového týmu. Inspirován návratem svého přítele Maria Lemieuxa do NHL, strávil jaro a léto 2001 trénováním v Chicagu. Navíc pro nadcházející sezónu na post hlavního trenéra dosadil svého bývalého trenéra z Chicaga Douga Collinse. 25. září 2001 pak ohlásil návrat. Navzdory zranění, která mu v sezóně 2001/02 povolila odehrát jen 60 utkání, vedl svůj tým v bodech (22,9 na zápas), asistencích (5,2) i v průměru získaných míčů na zápas (1,4). V sezóně 2002/03 zaznamenal svou 14. účast v All-Star Game, kde překonal Kareema Abdul-Jabbara v celkovém počtu nastřílených bodů v historii All-Star zápasů. V této sezóně byl Jordan jediným hráčem Washingtonu, který odehrál všech 82 zápasů. Za obě sezóny, které ve Washingtonu odehrál, se mu však nepodařilo Wizards dotáhnout do playoff a Jordan byl často se svými spoluhráči nespokojen. Otevřeně je kritizoval, vyčítal jim jejich špatný přístup ke hře a nasazení. Když se vědělo, že sezóna 2002/03 bude Jordanova poslední, jeho zápasy byly vyprodané. Ve svém posledním zápase v hale United Center v Chicagu, ho fanoušci odměnili čtyřminutovým potleskem ve stoje. Svůj poslední zápas v NBA pak odehrál 16. dubna 2003 ve Philadelphii.

Poté, co skončil jako hráč, oznámil, že je připravený vrátit se na pozici presidenta basketbalových operací ve Washingtonu. Jenže jeho předchozí působení na této pozici neudělalo na majitele velký dojem a tak s ním Abe Pollin další spolupráci nenavázal. Jordan později řekl, že se cítil podvedený, a kdyby věděl, že to tak dopadne, na palubovku by se nevracel. 15. června 2006 Jordan získal menšinový podíl v týmu Charlotte Bobcats a nastoupil zde do pozice jednoho z vedoucích členů pro basketbalové operace. Po špatné zkušenosti z Washingtonu už však nechtěl být reklamní tváří týmu. V únoru 2010 Jordan po dohodě s bývalým vlastníkem Bobcats Johnsonem skupuje většinový podíl týmu a stává se tak prvním bývalým hráčem NBA, který získal většinu některého z klubů.

Jordanův talent a cit pro hru je nezpochybnitelný, od své nováčkovské sezóny až po svůj poslední zápas dokazoval, že byl obdivuhodným hráčem. Když v roce 1986 v playoff proti Bostonu nastřílel 63 bodů, Larry Bird ho označil za “Boha převlečeného za Michaela Jordana.“ Jordan vyhrál 10x titul pro nejlepšího střelce ligy, což je rekord a vyrovnal také rekord Wilta Chamberlaina, když vyhrál sedm titulů pro nejlepšího střelce v řadě. Jordan svou kariéru zakončil s 32,292 body, což ho řadí na třetí místo za Kareema Abdul-Jabbara a Karla Malona. V playoff celkově nastřílel 5,987 bodů, to je nejvíce v historii ligy. Získal pět titulů MVP základní sezóny (druhé místo s Billem Russellem), jen Kareem Abdul-Jabbar jich získal 6. Titulů MVP finálové série pak získal 6, což je rekord. To byl jen menší výtah z jeho mnoha úspěchů a rekordů, Jordan byl totiž nejvíce oceňovaným hráčem v historii ligy. Mnoho lidí považuje Jordana za nejlepšího basketbalistu všech dob. Do Síně slávy byl uveden v září 2009.